Chlazení, mražení, konzervování.

Způsoby uchovávání potravin byly v minulosti velmi omezené – po mnoho století lidé potraviny sušili, udili, nasolovali či nakládali do octa, olivového oleje, alkoholu nebo medu. Revoluční změna přišla až v 19. století s vynálezem plechových konzerv. Od té doby bylo možné jíst v podstatě jakékoliv jídlo v kteroukoliv roční dobu. Ve stejnou dobu se o tuto novinku začaly zajímat i vojenské úřady. Konzervy zpočátku představovaly luxusní zboží používané pro uchování ovoce, zeleniny a smetany. Velká vlna komerčních konzerv přišla do Evropy poté, co Louis Pasteur objevil, jakým způsobem pracují mikroorganismy během procesu fermentace i fakt, že je ničí teplo. Masová výroba konzerv se pak rozvinula ve 30. letech 20. století, a to díky vynálezu lisování cínového plechu za studena, pocínování elektrolýzou a automatického přístroje na zavírání konzerv.

…

Pro každodenní stravovací návyky ve druhé polovině 20. století bylo velmi důležité i zavedení chlazeného a mraženého jídla. Metodu použití ledu k chlazení nápojů, masa a ovoce znala Evropa už od starověku, zmrzlinu a mraženou ovocnou šťávu už od pozdního 17. století, jinak ale nehrál významnou úlohu. Až v 18. století se v anglických severoamerických koloniích začaly budovat „ledové domy“, které měly zabránit zkažení drahého masa během dlouhého a horkého léta.

…

Vzrůstající zájem o přístroje na umělé zmrazování vyústil v 70. letech 19. století ve vynález úsporného chladicího zařízení Carla von Lindeho. Ten umožnil vznik domácích ledniček. První kusy byly vyrobeny ve Spojených státech a během 20. let minulého století se začaly dovážet do Evropy. Až po druhé světové válce ale začal jejich masový prodej.

Zdroj: Paul Freedman, Jídlo, dějiny chuti